Nacházíte se: ORIsail 2010
action-6.jpeg

ORIsail 2010

Na plachtění v září 2010 se přihlásila pouze jedna šestičlenná posádka, z toho jeden člen byl přinucen :) Naše cesta na moře začala stejně jako minule v Biogradu. Vypůjčili jsme sportovně-rekreační loď Elan 340 a hned se jali oslavovat nalodění. Druhý den ráno jsme si to namířili na jih přes Murtersko more až na ostrov Veli Drvenik, kde jsme se vyvázali na molu. Byl to nejdelší úsek naší cesty, 45nm. Protože jsme cestou mezi Žirje a Drvenikem pluli na ostrovy nechráněném Jadranu, někteří z nás, o nichž taktně pomlčíme, vydatně krmili ryby (možná jsme měli poslechnout kapitána a nepřepálit oslavy hned první noc). Druhý den bylo počasí stejně dobré jako ten první a tak jsme se vydali s větrem v zádech dál na jih za ostrovem Solta až na Brač. Cestou jsme narazili na zónu úplného bezvětří a tak jsme všichni naskákali do vody. Na Brači jsme se chytli na bójku a vydali se prozkoumat terén (a případně zhodnotit potravu za poslední dva dny). Třetího rána jsme se pomalu vypravili zpět na sever (těsně před vyplutím jsme zahlédli Bílou Velrybu, kterou Martin stihl i vyfotit). Vítr nám přál a znovu jsme pluli na zadoboční vítr, oproti loňskému roku to zatím byla opalovačka. Od rána už jsme byli bez vody, takže naše cesta vedla nejrychlejším možným kurzem do mariny ve Vodici. Ve Vodici se z nás stali znovu lidé a to se muselo oslavit - obzvlášť kapitán dbal na to, aby nevypil víc jak jednu skleničku svého oblíbeného nejmenovaného námořnického nápoje s nápisem Made in London. Další den se nám trochu otočil vítr a tak jsme si vyzkoušeli i nějaké to stoupání. Všichni jsme si zkusili kormidlovat na plachty - síla větru byla malá a tak nemusel kapitán šedivět. Cestu jsme ukončili v zátoce ostrova Pašman na bójce, která vůbec nešla chytit, takže jsme vypadali jako amatéři, kteří neumí "parkovat". Večer nám došel gin a tak jsme přešli na další námořnickou značku. V den předposlední začal foukat konečně vítr, který by stál za zmínku. Plavili jsme se mezi Pašmanem a Dugi Otokem, obeplouvali ostrůvky a měli radost, že je taky jednou akčnější počasí. Dalším zpestřením bylo podeplutí z loňska známého mostu před Kukljicí, který by naše loď údajně podeplouvat neměla. Několik dní už jsme měli problémy s genou a tak jsme uvítali možnost zajet do mariny Kukljica. Přivítal(a) nás náš oblíbený harbour master stejně jako rok předtím. Pustili jsme se do opravy geny - Slávek, duchem výškový pracovník, se nechal vytáhnout na stěžeň. Miloš s Petrem ho táhli nahoru, Ruda pozoroval (rozuměj "jistil zespod"), já fotil a Martin se usilovně bál. Dopadlo to dobře, žádní havrani, a po koupeli jsme se vydali do místní restaurace na pršut a paški syr; otravoval jsem kvůli tomu celou cestu. Poslední den ráno jsme vypluli na Zadar se zadobočním větrem, po hodině se otočili a vypluli směr Biograd. Vítr nám, asi na rozloučenou, ještě zesílil, takže jsme stoupali velmi svižně. Zdánlivá rychlost větru se přiblížila až ke 30 uzlům a tak jsme refovali dokonce i genu (která fungovala poprvé bezchybně). Parkování v marině jsme zvládli rychle a bezchybně a vylodění jsme provedli bleskově, abychom se dostali včas zpátky domů. 

Ponaučení z této cesty: na Neptuna rozhodně připíjet v dostatečném  množství, nikdy! neťukat skleničkami a vzít si dvakrát tolik piva, než kolik si myslíme.